Liberatura - „Máme právo na štěstí?“ ptá se v novém románu Petra Hůlová By Český rozhlas. Jeden týden tráví desetiletý Miky se svými bratry u mámy, další pak v pekle, jak říká domovu svého táty, macechy a dvou nevlastních sourozenců.

Jeden týden tráví desetiletý Miky se svými bratry u mámy, další pak v pekle, jak říká domovu svého táty, macechy a dvou nevlastních sourozenců. Nový román Petry Hůlové Zlodějka mýho táty přináší dětský a velmi nekompromisní pohled na střídavou péči a snaží se odpovědět na otázku, co je to vlastně právo na štěstí.

O čem je kniha Právo na štěstí? Nenáročný milostný příběh mladé dívky, která po první nešťastné lásce buduje nový život v manželství s jiným partnerem. Hrdinka nechce udělat jako novomanželka žádnou chybu, ale její poklidné manželství se přece jen nevyhne několika krizím.

V šesti měsících ztratila matku: sotva na ní může mít vlastní, autentické vzpomínky. Jen ta DVD, fotky a vyprávění. Návdavkem sice získala druhého tatínka, ale ani tohle štěstí netrvalo dlouho. Ještě dnes, po víc jak třech letech vzpomínka na ty dna bolela jako čert.

Ne všichni mají to štěstí, že mohou vyrůstat ve své rodině, a proto se tato stránka zaměřuje na děti, které žijí v ústavu. V případě, že jsi třeba v dětském domově, máš řadu práv a povinností. Podívej se na tuto stránku, kde najdeš odpovědi na nejčastější otázky o tom, jak to v těchto zařízeních chodí.

KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Známí právníci – matka a syn – hodnotí v renomovaném komentáři vydavatelství Wolters Kluwer k občanskému zákoníku půvabným způsobem formulaci „právo brát se o vlastní štěstí“, kterou obsahuje jeho pověstný § 3 (zákonodárce byl v přidělování šťastného práva zjevně dobře naladěn, takže velkoryse mluví dokonce nejen o

O čem je kniha Právo na štěstí? Nenáročný milostný příběh mladé dívky, která po první nešťastné lásce buduje nový život v manželství s jiným partnerem. Hrdinka nechce udělat jako novomanželka žádnou chybu, ale její poklidné manželství se přece jen nevyhne několika krizím.

Na místo vděčnosti nastupuje prohlášení, že se pouze uskutečnilo to, nač měl člověk nárok." V naší době sílí smýšlení nároku, práva na něco. Jenže to vytěsňuje vděčnost. Nárokování však nemůže přinést člověku štěstí. Spokojený dokáže být totiž jen člověk vděčný. Se svolením převzato z knihy:

Automatické právo na štěstí a poklidný život s okolo poletujícími pečenými holuby nemá nikdo. Buď je mu to osudem přáno, nebo ne. Proč bychom najednou, v případě Afriky a části Asie měli přemýšlet jinak ? Protože bychom se v zrcadle mohli/chtěli, vidět najednou jiní – „lepší“?